Historie obce
První historicky doložená zmínka o existenci středověkých obcí pochází z počátku 14. století, o obci Žitovlice roku 1352 a obci Pojedy roku 1323. Středověký význam Žitovlic dokládá existence farního kostela před rokem 1371, k tomuto datu se připomíná,že zde sídlili vladykové Štěpán a Zdeněk. Po roce 1373 se uvádí, že Žitovlice vlastnil Jan Verdek ze Žlunic. K roku 1404 je historicky doloženo vlastnictví Zdeňkem ze Žitovlic. V 1. polovině 15. století náležely Žitovlice vladycké rodině Žitovlických ze Slivna. Dřevěný farní kostel svatého Václava shořel v roce 1618 a následně byl vystavěn nový opět ze dřeva Albrechtem Trčkou. 30letou válkou a následnými událostmi Žitovlice a Pojedy zřejmě značně utrpěly, neboť v této době zde zanikla fara a Žitovlice připadly k Rožďalovicům, k nimž patřily až do roku 1850. Dřevěný kostel spadl roku 1757, a tak byl po letech 1769-1772 postaven nový, zděný, v barokním slohu, nákladem hraběnky Aloisie Clam-Gallasové, majitelky rožďalovského panství.
K nejcennějším kulturně historickým a architektonickým památkám Žitovlic patří kostel svatého Václava, který je vystavěn v pozdně barokním slohu v letech 1769-1772, obnoven byl roku 1863. Cenný je celý areál kostela, s ohradní zdí a bývalým hřbitovem s poničenými náhrobky z minulého století. V obci se nacházejí dvě pískovcové plastiky ukřižování- jedna na návsi a jedna u stávajícího hřbitova. Další plastikou v katastru obce je železný kříž na kamenném podstavci za obcí u silnice do Rožďalovic.
Pojedy se z urbanistického a architektnického hlediska pro svou téměř pravidelnou čtvercovou náves staly roku 1995 památkovou zónou. Obec si uchovala původní nenarušenou skladbu zástavby, tvořené přízemními roubenými stavbami z konce 18. a počátku 19. století a zděnými domy z přelomu 19. a 20.století,z nichž některé mají starší roubená jádra. Působivý interiér návsi dotváří centrálně umístěná budova kovárny z konce 18.století. V její blízkosti stojí zvonička a kamenný kříž z 19.století.
Zemědělský charakter si obce zachovaly dodnes. Tradiční vyjížďka obyvatelstva, které neuživilo zemědělství , směřovala od 19. století do cukrovaru v Rožďalovicích, eventuelně do průmyslových závodů v širších okolí (Kopidlno, Nymburk), nebo do železničních stanic v Rožďalovicích a Křinci. Základní škola byla postavena v Žitovlicích ve 2. pol. 19. století a byla zrušena až v 70. letech 20. století, v období, kdy násilná kolektivizace zemědělství a podpora výstavby bytů ve městech a tzv. střediskových obcích, zcela podlomila další životaschopnost menších zemědělských vesnic. V 50. až 70. letech došlo též k postupné likvidaci drobných řemeslníků a občanských spolků a organizací, což mělo spolu s postupným poklesem zaměstnanosti v zemědělství za následek větší vlnu vystěhovalectví a zánik i základních obslužných zařízení vybavenosti a služeb. Od 80. let se obce stávají cílem rodinné rekreace městského obyvatelstva, zejména pražské aglomerace.